Dobrodružství pokračuje aneb Co se pod vodou naučíš, na souši jako když najdeš
"Kachny".... "kachny" ....."kachny".... Při těchto slovech se snad každému vybaví scéna z filmu Rozpuštěný a vypuštěný, ve které pan Srstka provází inspektora Trachtu a jeho praktikanta Hlaváčka kachní farmou a s výrazem naprostého nezájmu a znechucení komentuje, co je evidentní a všem jasné. Někoho by mohlo napadnout, že mořský svět je podobný - "ryba".... "ryba"..."korál" ... a teď pozor změna - "ryba u korálu"....a že to po čase musí být nuda a otrava.
Jenže není, alespoň pro mne ne......
Těžko se to vysvětluje - ani videjka ani má výřečnost nedokáží přesně popsat ten nádherný zážitek, ten neopakovatelný pocit "WAW" uprostřed hejna malých rybek, při proplouvání korálovou zahradou, při setkání se staletou majestátní želvou, delfíny nebo murénami, při návštěvě sasankového příbytku Nema alias klauna očkatého nebo při adrenalinovém vyhlížení žraloků. Vrakové potápění k tomu přidává nádech dobrodružství, připomínku člověčenství a uvědomění si dočasnosti všeho kolem nás i nás samotných.
Jsem nadšená i z vlastního procesu potápění s přístrojem, hrdá na fakt, že já suchozemská bytost ženského pohlaví odněkud ze střední Evropy jsem se k tomu odvážila, učila se to a tím občas překonávala samu sebe...
A když jsem to dokázala já, tak to dokáže každý.
Stačí jen chtít.
Osobní rozvoj je heslem současnosti! Velké a široké téma. Mnoho nabízených cest jak dosáhnout lepšího zdraví, lepší finanční situace, lepší spokojenosti sám se sebou, lepších vztahů, lepší odolnosti vůči stresu, jak zvládat dobře konflikty, jak odolávat strachu a úzkosti, jak se vyrovnat s nepříznivými podmínkami okolí a s tělesnými potížemi...
Potápění je kurz osobního rozvoje all inclusive.... nevěříte? Čtěte dál....
Fňukna s lachtaníma ručičkama a stesky "tu mě bólí tu mě píchá a tohle prostě nemůžu a tamto nezvládnu" jsem nebyla nikdy. Mám ráda výzvy, učit se a tvořit nové věci, nicméně jako o flegmatikovi, který má všechno a všechny na háku, o sobě ale rozhodně mluvit nemohu.
Proto jsem překvapila nejen buddyho (příjemně) ale hlavně sama sebe, když jsem mu k 50.narozeninám darovala kurz Open water diver a navíc pro oba dva - aby v tom nebyl sám... (ano, vidíte dobře, nepořídila jsem "intro" - jednorázový zkušební ponor v potápěčské jámě ... ale rovnou kurz v otevřené vodě .... to jsem prostě já)...
Mé strachy a úzkosti se začaly drát na povrch - Co mě to napadlo??? Já s nadváhou, žádná mladice (v mém tehdejším věku 52 let už v minulém režimu šly některé ženy do důchodu!), s klaustrofobickými sklony .... jejda.... a "víš dobře" lálo mi mé bojácné já, "jak dopadl Zich - v 55 letech lez pod vodu, dostal infarkt a šmitec..."
Ale co, říkalo mi to odvážné, to skutečné já, absolvujeme s buddym kurz v bezpečné potápěčské jámě v Čestlicích, ozkoušíme nové zážitky a pustíme to z hlavy....
Jenže pak přišlo (telefonické) seznámení s naším přiděleným instruktorem a díky němu, teď po 5 letech píšu blog jako středně pokročilý potápěč s kurzem Advenced a nemohu si vynachválit tento seberozvíjející koníček.
Zde přepis prvního telefonního rozhovoru s Jirkou Kollerem, v současnosti mým potápěčským filmařským guru (duben 2018):
"Dobrý den, tady je Renata Petrová, dostala jsem na Vás kontakt od Adély z Divers Direct, prý jste nám byl přidělen jako instruktor kurzu."
"Ahoj, tady Jirka. My si všichni tykáme. Jasně... kdy se do toho pustíme" ozve se příjemný mladý svižný hlas. V pozadí slyším plačící miminko a pomyslím si - jejda to bude nějakej mladej a neklidnej a nebude brát zřetel na neduhy a strachy stárnoucí dámy...
"No, jasně, ahoj, jééé vy.. tedy ty tam máš miminko?" řeknu rozpačitě na seznámenou....
"Jó, to mám, to jsem si na starý kolena pořídil, " odpoví ten podle hlasu maximálně třicátník....pomyslím si - hm, tak tvoje starý kolena bych teda chtěla mít...
.... a řeknu "Hm, tak tvoje starý kolena bych teda chtěla mít, podle hlasu typuju, že ti nebylo ještě ani třicet.... To mně je 52 a mám obavy, jak to potápění vůbec zvládnu. Jsem sice zdravá, ale trochu při těle a nejsem žádnej velkej sportovec. Buddy je na tom fyzicky i věkem líp, ale i tak prostě nejsme už mladí...."
Jirka se od srdce zasměje a pak praví:
"Je mi 57, učím potápění už spoustu let a dokázali to všichni, kteří o to projevili zájem. Ono to fakt nic není.... V podstatě platí - línej potápěč, dobrej potápěč.... tak se ničeho neboj.."
A já mu okamžitě uvěřila....
Ještě v rámci tohoto prvního rozhovoru, aniž bychom s buddym smočili hlavu v potápěčské výstroji pod vodu, mi Jirka sdělil, že složení zkoušky na OWD (ježíš oni se budou dělat zkoušky !? - projelo mi hlavou) je lepší v moři, kde je vidět na desítky metrů než v lomu v Čechách v neproniknutelném špenátě (no jo no - logicky OPEN WATER je prostě otevřená voda a ne chlorovaný bezpečný bazén, co já to proboha pořídila za kurz?!). A vlastně je to paráda, dodal, protože jsou ještě v srpnu volná místa na potápěčské lodi Martina I v Egyptě na Rudém moři. Takže by prý bylo nejlepší, abychom jeli do Egypta a tam dodělali povinné ponory a pak vykonali zkoušky...... v moři... v Rudým....u žraloků, no potěš pánbu a zlý pryč.... V té chvíli se o mne pokoušel ten potápěčský infarkt, a to jsem ještě na nožky nenavlíkla ani ploutvičku...
Ale jeli jsme.
Jirka se ukázal jako milý a svědomitý, ale důsledný učitel, dbající na teorii stejně tak na praktický nácvik techniky i bezpečnostních a záchranných dovedností. Díky jeho klidu a profesionální podpoře nebyl můj první ponor v moři též ponorem posledním. Pokoušela se o mne panika a nemohla jsem se zanořit... On si však se mnou poradil. Věděl, co potřebuju, udeřil na mou strunu bojovníka, co se nevzdává (a taky tak trochu Harpagóna, co nechce jen tak mírnyx týrnyx vyhodit do vln toho proklatého moře těžce vydělané penízky) : "Teď je rozhodná chvíle, buď se potopíš, zvládneš to, uvidíš jak je to tam nádherné a budeš se potápět dál, a nebo ne, zůstaneš na lodi a už pod vodu nepůjdeš, protože nemůžeme zdržovat ty ostatní. Vezmu Tě za ruku a půjdeme spolu. Důvěřuj mě i sobě, bude to dobré."
A bylo.....
Dlouho jsem musela mít Jirku při ponorech na dohled, přestože buddy plaval po mém boku. Měla jsem pocit, že pořád potřebuju mít na dosah jeho pomocnou ruku... Ale postupem času, jak se kurz potápění měnil v kurz sebepoznání a osobního rozvoje all inclusive, jsem se od Jirky odpoutala.
Touha se znovu ponořit do korálového světa a zvěčnit tu nádheru na kamerce GoPro, kterou jsem dostala k vánocům 2020, mě dodala energii a vůli postavit se na nohy (doslova a do písmene) poté, co mě kovid sežral obě plíce a během týdne 10 kilo svaloviny.... Za 4 měsíce v dubnu 2021 po několikerém šťourání (PCR :-D) jsem už s 45 kilovou výstrojí skákala do vln...
Historie se opakuje, ale vždy v novém převlečku... Letos se mi měsíc před odletem na Velikonoční podmořské dobrodružství kovid zavrtal do štítné žlázy, centra energie a podstaty mého charakteru. Jenže už neměl šanci zabránit mi do Egypta odletět. Prostě jsem to dala.... Potápění mě mnohé naučilo, darovalo, donutilo. A nejen pod vodou, i na souši, teda vlastně hlavně na souši.
Pod vodou je prioritní mít co dýchat, protože pokud člověk dýchá, žije a může řešit cokoliv dalšího.....Bez vzduchu je do několika málo minut po všem... Jak představitelné a pochopitelné v prostředí, kterému nejsme přizpůsobeni...
Ale to WAW přišlo na souši, v běžném životě, kdy dýcháme na povel prodloužené míchy zcela automaticky.... Uvědomila jsem si, že ale princip, zákon či podstata života chcete-li, je na vzduchu či ve vodě úplně stejná - pokud člověk dýchá, vpravuje do plic životadárný kyslík a díky tomu mu srdce buší, žije a může dokázat, vykonat, vyslovit naprosto vše, cokoliv..... jen musí chtít... a nesmí to vzdát.
Pod tímto uvědoměním bledne černota starostí, problémů a těžkostí, do světle šedé... A s tou už malíř života dokáže na paletě namíchat sice mírně tlumenou, zato však krásně BAREVNOU variantu.
Přeji každému, aby našel své "potápění" a maloval svůj budoucí život co nejzářivějšími barvami.
V roce 1981 narazila do útesu Abu Nuhas nákladní loď Chrisoula K. Nebyla jediná, jak vidno z náčrtku. Jakoby nějaký ďábelský ziskuchtivý egyptský podnikatel v turistickém ruchu připravil pro líné potápěče vrakové atrakce na jednom místě. A tou Chrisoula K rozhodně je. Přepravovala tisíce dlaždic z Itálie do Saudské Arábie. V jejích útrobách lze vidět i různé strojní vybavení. Mě však fascinuje rychlost a jakási samozřejmost, s jakou mořský život dokázal ovládnout tento člověčí prostor.