Má (ne)korektní volba prezidenta
Hlavu státu si představuji jako stařešinu sedícího v hradním týpí, trpělivě naslouchajícího a rozdávajícího moudré rady lidem svého kmene, jednajícího s rozvahou s cizinci vždy v zájmu svého lidu a spravovaného území.
Nejsme však stafáží v romantických mayovkách a prezidenti nepřicházejí přirozenou cestou dle svých schopností, ale musíme si je vybírat z několika nabízejících se jedinců, jež si na funkci hlavy státu troufají.
Jak tedy a podle čeho vybírat? A co brát v úvahu za kritéria?
Povím vám, jak to vidím já....
Přála bych si, aby můj prezident byl moudrý a dobrý člověk.
Nemusí mít akademické tituly a vlastně ani vysokou školu, ale měl by mít vrozenou inteligenci a vlastní "selský" rozum.
Nemusí mít za sebou politickou karieru ani mediální slávu, ale měl by mít životní zkušenosti i třeba neblahé, z kterých si odnesl pokoru k životu a poznal, co je a co není důležité.
A měl by se mít rád. Protože kdo má rád sebe (ne egoisticky, ne narcisticky, ale v tom nejlepším slova smyslu), má rad i ty druhé a podle toho s nimi jedná...
A měl by být fyzicky zdravý a zdraví si udržovat, protože jen takovým způsobem vydrží 5 (10) letou zátěž, kterou takové prezidenství s sebou jistě přináší.
A měl by mít dospělé děti již "vyvedené" z hnízda (aby doma při plnění prezidentských povinností nescházel), neboť rodičovství je nejlepší průprava k vedení národa - správný rodič má své děti za každých okolností rád a přeje jim dobré, i když dělají skopičiny a věci ne vždy podle rodičovských představ. Dobrý rodič umí s láskou určit mantinely, které se nepřekračují, a vychovává svým příkladem a činy, ne bičem a planými slovy.
A měl by mít příjemný vzhled, inteligentní projev a přirozené vystupováni. To jen tak na okraj.
Pracuji se starými lidmi už téměř 30 let, prošlo mi "pod rukama" kolem 15 tisíc pacientů... Vyslechla jsem si tisíce lidských příběhů nejen vlastních nemocných, ale i jejich příbuzných a pečujících. A i sama žiji příběh, kde nechybí senioři, s radostmi i starostmi, které soužití generací přináší...
A tak mohu zcela zodpovědně říci, že věkem se moudrým člověk stává, ale rozhodně ne každý senior moudrý je (a mám pocit, že jich je čím dál méně)... Někdy navíc případy, které mají k moudrosti našlápnuto, se s přibývajícími lety stávají pošetilými, zapomnětlivými, špatně se vyjadřujícími - to v lepším případě - a v těch horších se k zapomnětlivosti přidává hostilita, zloba, vulgarita a vokální agresivita, protože na tu brachiální verzi již nemají silu... Pravda je, že toto jsou projevy syndromu zvaného demence a pacient příznaky těžko vůlí ovládá. Dlužno však dodat, že právě nepřítomností vůle své chování ovládat, se může odhalit pravý charakter člověka.
Co se týče prezidentů, pro příklad zapomnětlivého, pošetilého, ale hodného starce si můžeme dolétnout za velkou louži. V naší české loužičce jsme dopadli hůře - vyfasovali jsme si tu druhou, horší variantu...
Co z toho logicky vyplývá?
1. premisa - věk nového prezidenta by neměl přesáhnout 70 let, aby nám v průběhu prezidentování zase nezdementněl...
2. premisa - věk nového prezidenta by neměl být ani příliš nízký, navrhuji dolní hranici 55 let... Ne že bych se ve svých 56 letech chtěla nějak kasat, ale tak nějak předpokládám, že v tomto věku je přítomna alespoň jakási startovací úroveň moudrosti....
Mohl by mě někdo nařknout z propagování ageismu neboli věkové diskriminace. A asi by měl částečně pravdu, pokud bychom takové korektní a nekorektní taškařice v případě volby prezidenta brali vážně. Pro tyto šťouraly mám jednu neutralizační gender vyváženou poznámku - je mi úplně jedno, jakým z 50 uznávaných pohlaví se bude budoucí prezident cítit. Ale pokud bude splňovat mé ostatní požadavky, tak to nejspíš bude muž a nebo žena. :-D
Suma sumarum. Jistě jste již vydedukovali, kdo je má jasná volba.
Ano, pan generál.
Splňuje všechny mé požadavky na stařešinu národa.
A to, že byl v mládí komunista? Kdo jsi bez viny, hoď kamenem.... ruku na srdce... každý jsme v životě udělal něco, na co nerad vzpomíná a není za to na sebe hrdý... Důležité je vzít si z toho poučení, nepřehazovat kabát rubem nahoru a nedělat lidské sviňárny. A pokud je mi známo - nikomu svým členstvím neublížil a nebyl následně členem žádné jiné politické strany, dělal svou práci a dělal ji dobře.
Již Karel Čapek řekl, že v mládí je každý komunista. Myšlenka filozofie komunismu je ve své podstatě krásná a ušlechtilá (to že není v tomto stadiu vývoje lidstva realizovatelná, je jiná písnička). A mládí je idealistické a naivní, v tom je jeho krása. Buďme tedy shovívaví a tento výstřelek mládí panu generálovi odpusťme.
Pan generál má pro mne ještě jedno osobní kouzlo. Tím je jeho jméno a jména jeho synů - Jana a Petra. Já mám totiž také syna Jana Petra :-D
P.S. úvodní nádherný obrázek není bohužel má malba, ale kolegy Karla Bodmera - Sioux teepee :-)