Radovanova zvířátka - perutýn
Náhodou se přihodilo, že v předvolebním období "čtu" audiotrilogii pana Kmenty Padrino Krejčíř. Uf, je to síla... Měla by to být povinná četba před hozením volebního lístku do urny... Ale o tom třeba jindy a v jiné zahrádce. V té Korálové si povíme, jak pan Ká miloval moře a potápění. A asi hodně, protože si takové malé moříčko udělal v černošické půlmiliardové vilce. V obřím akváriu se slanou vodou nechoval skaláry, ale tři mořské predátory
žraloka, murénu a perutýna
Mám s Káčkem stejnou vášeň, ale na rozdíl od něj nepotřebuji věznit zvířata ve skleněném žaláři. Raději se za nimi zajedu podívat do jejich obýváku a lovím je jen objektivem své kamerky.
Se všemi Radovanovými zvířátky jsem měla tu čest.
Perutýni jsou nepřehlédnutelní. Vypadají jako takové podmořské dámy s péřovým boa místo ploutví. Zdá se, že ani neplují jako ostatní ryby, jen se nadnášejí a nechávají se unášet proudem...a že je nic nezajímá... Jenže tím se nesmí v okolí nic malého ani velkého nechat ukolébat. Perutýni jsou totiž pěkně agresivní potvory.
Protože perutýn nemá kromě člověka přirozeného nepřítele, nebojí se jako ostatní mořští tvorečkové a nebere ploutve na ramena, aby se co nejdříve skryl za první korál. Okamžitě narušiteli ukáže, kdo je v jeho teritoriu pánem. Načepýří ploutve, vypne hruď a začne se přibližovat. Nu, v té chvíli každý rozumný živočich vezme zpětný rejd a ukazuje takové to gesto: Já nic, já muzikant... Jinak hrozí sežráním nebo jedovatým poraněním. Jed je obsažen v hřbetních ostnech. A vniknutí do těla je prý strašně bolestivé.
Perutýni jsou ekologickou hrozbou. Něco jako přemnožení králíci dovezení do Austrálie. Jejich původní teritorium jsou korálové útesy Indického a Tichého oceánu. Kombinací faktorů - odolnost, přizpůsobení se podmínkám, žravost (neloví jen kvůli přežití, ale prý se cpe, co se do něj vejde), plodnost (jedna samička za rok vyprodukuje dva miliony vajíček), absence přirozeného nepřítele (i žraloci to prý vzdávají) - se přemnožují a dostávají do vod Rudého a nyní už i Středozemního moře. Má to obrovské katastrofální následky. Perutýni za pouhých pět týdnů dokážou ve svém novém teritoriu snížit množství ryb o 90%. A když dojde jídlo, žerou se pak navzájem, kanibalové...
Nu tedy žádná milá rybička, že? Ale každá mince má dvě strany. Prý mají báječně chutné a šťavnaté maso.
Věřím tomu, že moudrá a neporazitelná příroda si vždycky najde způsob, jak se dostat do rovnováhy. Lidé jsou její součástí. Takže za pár let si třeba budeme říkat - na jaký způsob chceš uvařit perutýna? Se zelím nebo se šípkovou? :-D :-D :-D
Pozn.: Na obrázku nahoře jsem při nočním ponoru zachytila 2 jedince nejspíše na lovu.