Uzákonění eutanázie? Část 1. Smrt a já
Strach a úzkost ze smrti nutí lidstvo od nepaměti k vymýšlení obezliček, jak tu zubatou vočůrat. Ale zodpovědně mohu říci, že všichni jednou zemřou a všichni to dokážou. Není třeba ničeho se obávat. Jen jde o to, aby smrt nepřišla zbytečně brzy a ve chvíli před se příliš netrpělo. A to se nezařídí uzákoněním eutanázie...
Názor na uzákonění eutanázie zrcadlí vztah jedince ke smrti. Co je vlastně smrt? A jaký k ní máme vztah? A proč?
Každý o ní ví, ale v mládí a středním věku ji pokládáme za něco vzdáleného, neskutečného, co se nás netýká a dlouho týkat nebude.... Jsou však okamžiky, které od dětství a mládí probouzejí zkušenosti uvědomění si konečnosti života a vlastní smrtelnost. Dotek chladné dlaně smrti můžeme pocítit při zármutku ze ztráty osoby, na níž nám záleželo, při nemoci ohrožující život, při rozpadu důvěrného vztahu, při kataklyzmatickém traumatu jakým je požár, znásilnění, loupežné přepadení.....
Čím jsme starší, tím takových událostí přibývá. Druhá polovina života je jich plná .. stárnutí, odchod dětí z domova, ztráta práce, odchod do penze, umírání vrstevníků...to vše nám s neúprosnou přesností připomíná blížící se konec našeho vlastního života...
Přirozená, nenásilná smrt starého člověka, poslední vydechnutí, poslední úder srdce je magická chvíle. Hranice mezi bytím a nebytím....Nevíme, jak je to zařízené, co se při té chvíli stane? Zatím na to nikdo nedokázal odpovědět... Vědci, filozofové, vyznavači různých náboženství - každý z nich má různý výklad, co vlastně smrt je. Vždy mě tento proces fascinoval, považuji to trochu za zázrak, stejně jako vznik života - zrození....
Smrt stejně jako narození jsou přirozené, přírodou velmi dobře naprogramované děje, které vůbec není třeba ovlivňovat. Přírodní zákony vše zařídí za nás. Náš hardwear zanikne ve chvíli, kdy přijde ten správný v softwearu nastavený čas.
Současný "moderní" člověk zvyklý poroučet větru dešti, se s tím však nehodlá smířit.... A snaží se smrt ovládnout, chce jí poroučet, kdy může nebo nesmí přicházet.... Nejraději by ji úplně zrušil, protože se jí bojí, má úzkosti - co bude pak? Když nedokáže čelit životu, žádá, aby přišla předčasně. Ti odvážnější ji přivolají sami a ti méně odvážní chtějí, aby ji přivedl někdo druhý.....
Smrt přijde, to neovlivníme..... Ale aby byla klidná, přirozená, bez předcházejícího utrpení fyzického i duševního, v kruhu milovaných lidí, na tom je třeba pracovat během žití.... Je třeba o tom nejen přemýšlet, ale i konat. A to hned, bez odkladu. Na smrtelné posteli vše nejde dohonit a umírat s lítostí, že se něco nestihlo, není dobře.
"Čím méně se člověku daří vlastní život naplno prožívat, tím více se bojí smrti" (I.D.Yalom)
Přečtěte si úryvek z knihy Pohled do slunce I.D.Yaloma - Žít tentýž život stále znovu, až navěky.
Nyní si odpovězte na otázku: Chtěl bych znovu a znovu prožívat stejný život? Pokud jsou v životě chvíle, které byste už nechtěli vracet, zamyslete se nad tím.... Minulost už nezměníme, ale můžeme si z ní vzít ponaučení.... Zbytek svého života pak prožívat tak, abychom chtěli znovu a znovu....
A jak na to? Uvědomit si a utřídit si hodnoty, odpovědět si upřímně na otázky:
Jaké mám zdraví, jak se cítím, mám se rád(a)?
Co a proč v životě dělám? Kam chci dojít, jaký je cíl? Baví mě to? Dělám to z donucení? Proč se nechám nutit?
Jaké mám vztahy? S rodiči, partnerem, dětmi, lidmi kolem sebe?
Jestli je něco v nepořádku, pak se pokusit o změnu a začít hned.
.... to be continued