Zločin v Zahradách! aneb Kdo zavraždil mou štítnou žlázu?
Zas jsem chytla kovid. A
zas mě v horečkách přišpendlil na gauč pod deku jak papír s menu přehřátých
polévek na nástěnku ve školní jídelně. Můj znehybněný a hycující organismus si
právem vyžádal nicnedělání a intelektuální pohov, a tak jsem začala sjíždět krimi
seriály v TV. Naštěstí mi pod čudlík výběru z archivu ČT vypadl povedený
starší český seriál Případy 1.oddělení. Já, odpůrce násilí a zbavování života
rukou někoho druhého (viz cyklus Eutanázie...), jsem se se sobě vlastní, nemocí neovlivněnou náruživostí zakoukala do praktik kriminalistů.
A zjistila podivuhodné podobnosti s prací lékařů.
A naučila se na vlastním preparátu nové techniky.
Posuďte sami....
Hned po zhlédnutí 10-13 dílů první řady 🤣 se mi v přehřátém mozku začaly asociovat diagnostické vyšetřovací metody lékaře s trochu neurvalými a pro vrahounské zmetky nezbytnými výslechy vyšetřovatelů kriminálních zločinů...
Došlo mi, že cílem obou profesí je najít a usvědčit vraha....v kriminálce vraha druhého člověka a v případě lékaře vraha orgánu, buňky nebo vlastního organismu - jak se vědecky říká provádět diferenciální diagnózu a najit příčinu tedy etiologii onemocnění...
V mnoha případech to taky bývá pěkná detektivka... jen ten způsob sbírání informací a usvědčování zločince se poněkud liší:
Metoda Lékař: "Pane Nováku, Vaše hladina cholesterolu je příliš vysoká i přes to, že užíváte léky, tedy alespoň mi to tvrdíte. Taky máte vysoký cukr a přibral jste na váze o 4 kilogramy. Dušujete se, že držíte dietu a cvičíte, ale opravdu se podle těch výsledků zdá, že to tak není. Zahráváte si, když nebudete dodržovat režim, nebudete fyzicky aktivní, nevyvarujete se sladkému, tučnému a alkoholu, tak vám za chvíli odumře a selže srdce, nebo dostanete mrtvici, ochrnete a budete jen ležet... To byste chtěl? Tak jak to je s tou dietou a s užíváním léků?"
Metoda Vyšetřovatel: (práskne do stolu a zařve přímo do obličeje pacientovi) "Tak už to vybal, Nováku, že si do hlavy cpeš bůček, co se ještě klepe na vidličce a zachlastáš to litrem piva, že jo, viď?...a co nějaký ten panáček, co? na trávení, co? A k tomu cigáááárko..... dal by sis, viď? Koukám, jak se ti klepou ruce...tak tady máš ... " (zapaluje rozklepanému vyšetřovanému cigaretu....) "Tak ale sakra ..."( rána dlaní do stolu) "... už přiznej, že žereš jak nezavřenej, chlastáš, kouříš......" (další rána a ksicht naproti ksichtu) ".... a dřepíš furt u počítače a je Ti šumák, že Ti místo krve koluje v žilách zahulená tučná břečka...tady...." ( a ukazováčkem píchá do papíru s laboratorními výsledky..) "... je důkaz, že TY jsi vrahem svého srdce.... svých cév ... ledvin....mozku... Ty seš vlastně sériovej vrah..... Tak cooooo???? Tak budeš mluvit? Ne???? Však oběti tě usvědčí samy... zmetku jeden nezřízenej...! Pak budeš fňukat a běhat po doktorech, aby Ti někdo pomoh, protože jsi srab a slaboch!"
Bez pochybností je jasné, který Novák za půl roku přiskotačí na kole do ordinace, v ruce mrkev ke svačince, lehčí o 10 kg na váze a chudší o několik milimolů cholesterolu v litru krve...
Ale vraťme se k mému kovidovému gauči. Zatímco kapitán Kozák, Plíšek a další frajeři odhalovali jednoho vraha za druhým.... mně bylo čím dál tím hůř. Ne jako minule, kdy mi kovid s vynucenou spoluprací mé přebujelé autoimunity anektoval celé plíce a nadměrná potřeba zánětlivých látek mi rozložila polovinu svaloviny, takže jsem dušná nevylezla ani jeden schod....
Ne, ne... Tentokrát to vypadalo jinak. Cítila jsem se, jako když v Temelíně vyhasínají reaktory ...jako když králíčkovi dochází baterka Duracell po miliónté hodině bubnování .... jako když se kolibřík přemění v upachtěného bažanta....
Ten parchant kovid začal tentokrát vymetat mou štítnou žlázu.... a nenechal mi v elektrárně organismu téměř žádné palivo. Pochopitelně, že mu má proradná autoimunita sekundovala a zbavila mě zápalné šňůry i rozžehové jiskry. Rukou společnou a neomylnou mě společně uvěznili do zimomřivého, nevýkonného, otupělého a bolavého krunýře těžké hypothyreózy.
Naštěstí se ve mně nově objevený lékař-detektiv vzpřímil na kovidovém gauči, posadil si proti sobě pohaslé a nemocné mé druhé já a spustil: "Tak co, ty frajerko, zahradnice mnoha možností.... přiznej barvu.... že sis tak moc přála umět svůj oheň krotit, dostávat se raz dva do neutrálu, až jsi to přehnala a místo možnosti zklidněné kraniosakrální praktikantky se z tebe stala možnost lenochoda v důchodu...Svádíš to na kovida ale máš v tom namočený nejeden zahradnický prstík, že? Přiznej! To ty jsi vrah své štítné žlázy!"
Uf, bravurní psychosomatické odhalení!
A jaké z toho plyne poučení?
1. Vrah je vždy zahradník (teda abych byla gender korektní, v tomto případě zahradnice)
2. Dávejte si pozor, co si přejete. Mohlo by se vám to splnit.
Přeji tedy všem krásný den, hodně zdraví, spokojenosti, poklidu a tvořivé energie a hlavně lásku. Určitě se má přání vyplní, mám totiž dnes narozeniny.